KAPLIČKA

Zvonilo se tu třikrát denně

Jak praví nápis nad vstupním portálem, byla vysoká kamenná zvonice zasvěcená Petrovi a Pavlovi postavena za „Pana Jana Novotnýho vrchního rychtáře“ v roce 1830 na místě zvoničky dřevěné, která byla nízká, a zvonek nebylo slyšet na vzdálených polích katastru. Za dalších 68 let provozu ovšem i tato zvonice sešla a také zvonek byl rozbitý. V roce 1898 za starosty Antonína Novotného z č. p. 37 (vnuka rychtáře Jana Novotného) se zastupitelstvo obce rozhodlo, že zvonici s kapličkou opraví a opatří ji zvonkem novým.

kaplička

ŘEMESLA VE VESELÉ

Kovárna stejně jako kolárna musely být u hlavní cesty

Na přelomu 19. a 20. století byla řemesla na českém venkově ještě všeobecně rozšířená. Kromě zemědělské činnosti Veseláci často provozovali řemesla, která souvisela s umístěním vesnice na císařské silnici vedoucí z Prahy do Liberce a následně do Žitavy. Typické bylo například kovářství a kolářství, bydleli zde cestáři, ale i jiní podnikavci, kteří dokázali využít odvěkého provozu, jako byli kupci, holiči, hostinští, krejčí nebo truhláři.

řemesla ve veselé

ŠIMONŮV STATEK

Ukradený domov

„Domovní část statku, po pravý straně od vjezdu, byla zdobená secesní výzdobou. Statek pokračoval kůlnou, kde byl samovaz, kočár a šrotovník. Pak byla maštel na pět koní a chlív na hovězí dobytek, jalovinu a kozy. Bylo zde i elektrické dojení. Pak ještě míchárna, kde se míchalo krmení pro ten dobytek. Vedle pak malá zahrádka a stodola zděná a dřevěná. Dvůr po levé straně od vjezdu uzavíral špejchar, kde bylo obilí a krmení a nahoře bydlela chasa. Špejchar ale nechalo JZD zbourat.“ Tak vzpomíná na život na statku František Šimon, který se zde narodil a o dvacet let později byl odsud nucen odejít. Statek rodiny Šimonů patřil k největším „gruntům“ ve Veselé a současně byl centrem místní selské kultury. .

šimonův statek

V MALENÍ

Zastavovali tu vozkové, jízdní poslové, poutníci i žebráci

Zde na konci Veselé v údolí Veselky, na rozhraní státní silnice a bývalé cesty do Haškova a Ptýrova (na které právě stojíte), stávala odpradávna krčma, jejíž dřívější název se nezachoval. Po význačném majiteli (kolem roku 1620) Malenském celé údolíčko, přilehlá pole a také brod na Malé Jizeře nazývají místní „Malení“.

v malení

SVATÝ JAN NEPOMUCKÝ

Průvod poté křepčil, pil a zpíval a obnovu sochy přivolával

Jen obtížně bychom na českém venkově hledali vesnici, která se nemůže pochlubit svým „Jáníčkem“. Socha mnoha legendami opředeného světce stávala ve Veselé na křižovatce k Bakovu u bývalé císařské silnice nedaleko zaniklého rybníka. Světcova socha byla ve Veselé vztyčena v roce 1736, tedy pouhých sedm let po jeho svatořečení.

Svaty Jan

PŘÍBĚHY VESELÉHO HRDINSTVÍ

LEV A MASARYK

Dávali ho tam slavnostně čtyřikrát, vždy se našel někdo, kdo ho stihl schovat

„Ten Masaryk šel na pomník a pryč, na pomník a pryč, celkem čtyřikrát. Umístili ho tam ještě před válkou a před nacisty bustu zachránil místní policista Prokeš. V roce 1945 byla slavnostně vrácena na pomník. A jak začala komunistická éra, tak se znovu z pomníku ztratil,“ vzpomíná na osud busty pan Jaroslav Najman, místní sedlák a milovník divadla. Československý lev shlíží z vrcholu pomníku padlých veselských rodáků. Měl zde být společně s bustou prezidenta T. G. Masaryka na celá století. Od roku 1938 se ale „lev a Masaryk“ společně sešli jen na necelých dvacet let.

Masaryk a lev

EDDIE A FRANK

Přišli z jara ’45, dali jsme jim jídlo a schovali je ve stodole

Zaklepali u domu čp. 41, měli vojenské uniformy a udivenou Annu Paříkovou požádali posunky o jídlo a pití. Byl první týden března roku 1945. Anna s rodinou jim poskytli jídlo a schovali je ve stodole. V případě odhalení nacisty by jejich čin stál celou rodinu život. Eddie Foggin a Frank Wilson byli angličtí letci, kteří padli do zajetí, ale koncem února utekli z jednoho z transportů zajatců, které procházely přes Mnichovo Hradiště.

Eddie a Frank

VESELSKÉ OBCHODY A HOSPODY

VESELSKÉ HOSPODY

Veselské krčmy, šenky, hospody, restaurace, jak se postupně nazývaly, měly pro svůj rozvoj příhodnou polohu u zemské cesty, později císařské a nověji státní silnice. Jejich prosperita i v naší obci končí právní úpravou ekonomických vztahů po roce 1948, živnosti, včetně řady místních obchodů, jsou rušeny a převáděny do „vyšších forem socialistického podnikání“, tedy převzetí role drobného živnostenského podnikání komunálními podniky ve státním vlastnictví s centrálním řízením – v naší obci zejména Jednotou.

VESELSKÉ OBCHODY

Drobné obchody se smíšeným zbožím (dříve nazývané kvelb nebo koloniál) začaly ve Veselé vznikat koncem 19. století podél hlavní silnice. Bylo to finanční přilepšení a zaměstnání rodin, které většinou nevlastnily půdu. O jejich provozu, umístění a majitelích vypovídají již jen pohlednice z Veselé s fotografií jejich obchodu, vydané vlastním nákladem. V malém krámku bylo snad vše, co vesnice potřebovala. Od dětských skleněných kuliček přes sladkosti, potraviny až po hrábě a kosu.

Veselé obchody a hospody

ŠKOLA, DĚTSKÝ SVĚT A TAJEMNÁ ZARETA

Dítek v mládí dobré ohýbání přináší obci požehnání.

S příchodem křesťanství a současně znalostí psaní a čtení v 10. století můžeme mluvit o skutečném začátku školství. Až do 13. století se vyučovalo v klášterních školách, kde mniši vychovávali dorost pro vlastní potřebu písařů. V 16. století k nim přibyly školy bratrské a jezuitské s důrazem na kázeň a zbožnost.

Škola, dětský svět a tajemná Zareta