KAPLIČKA

Jak praví nápis nad vstupním portálem, byla vysoká kamenná zvonice zasvěcená Petrovi a Pavlovi postavena za „Pana Jana Novotnýho vrchního rychtáře“ v roce 1830 na místě zvoničky dřevěné, která byla nízká, a zvonek nebylo slyšet na vzdálených polích katastru. Za dalších 68 let provozu ovšem i tato zvonice sešla a také zvonek byl rozbitý. V roce 1898 za starosty Antonína Novotného z č. p. 37 (vnuka rychtáře Jana Novotného) se zastupitelstvo obce rozhodlo, že zvonici s kapličkou opraví a opatří ji zvonkem novým.


O tom, jak se ve 20. století v obci zvonívalo, vypráví místní pamětník Josef Rejzek:„Zvonění provozoval rod Václava Koloce. To byl můj děda. Měl malé hospodářství za kapličkou, dvě kravky a jinak nic moc. Zvoněním a ponocnictvím si přivydělával. Za zvonění moc peněz tehda nebylo, asi tak tři koruny za měsíc. Jako ponocný v noci obcházel obec a také hlídal před požáry. Zvonění po něm převzala moje máma a bratr. Zvonilo se ráno, v létě většinou okolo čtvrté hodiny, v zimě o hodinu později. Polední zvonění bylo od toho, aby lidi, co pracují na polích, věděli, že je poledne, protože se tehdy hodinky ještě moc nenosily. Večer se zvonilo k ukončení prací na polích. Tak se zvonilo až do roku 1949.“


Místní zvonice a kaplička byly po téměř dvě staletí svědky událostí, které nejrůznějším způsobem ovlivňovaly životy místních lidí. Prusko-rakouská válka, první a druhá světová válka i následující politické převraty vnášely do životů lidí nevšední události, které si prostřednictvím kapličky nadále připomínali. 28. 11. 1917 byly na návsi u kapličky vysázeny akáty v upomínku na světovou válku a padlé hrdiny. Původní bronzový zvonek, litý od Děpolda z Prahy, byl za první světové války zrekvírován a 21. 7. 1919 byl přivezen nový bronzový zvonek o váze 40 kg. Kaplička zažila i chvíle radostnější, například když 28. 10. 1919 u ní byly slavnostně vysazeny tři lípy svobody. Později dala obec zhotovit desku se jmény padlých v letech 1914–1918. K desce se pravidelně při výročí státních svátků chodilo průvodem a při proslovech se zde ukládaly věnce, recitovalo se a zpívalo.


O tom, že lidé měli dříve ke své kapličce blízký vztah, vypráví Josef Rejzek: „Když někdo zemřel, tak tím zvoněním se s ním obec loučila. Ono se vlastně po smrti zvonilo dvakrát. Takzvaným umíráčkem se smrt oznamovala a při pohřbu se zvonilo na rozloučení. Já sám jsem moc nezvonil, máma to líp naučila mladšího bráchu. Musí se udržovat určitej rytmus, aby se zvonilo pravidelně, aby ten zvuk nebil jako na poplach, protože k tomu se zvonění také využívalo. Ta tradice denního zvonění se dlouho udržovala, jenže od padesátých let se za to neplatilo – to už pak máma dělala dobrovolně a zadarmo. Dostávala odměnu jen za pohřby. Když zemřel Stalin, dostala příkaz z národního výboru, tak holt musela taky zazvonit Stalinovi.“


Na staré časy ve Veselé dobře vzpomíná také paní Běla Koudelková: „Když někdo umřel a lidi si ho nechtěli nechávat doma, tak ho dávali do kapličky. Od toho tam byly máry a pohřby začínaly zde. Pamatuju se, když v útlém věku zemřel Fanda Freilich, jak šel od kapličky průvod s družičkami až na hřbitov. Ze hřbitova se pak šlo s hudbou do hospody. Tam se ten nebožtík zapil a ještě se tancovalo, aby se zapomnělo na smutek.“Paní Koudelková na život okolo kapličky jinak vzpomíná velice ráda: „Večír jsme se vždycky sešli okolo kapličky, a tam jsme celá parta dělali své divy. Né, že bysme je dělali jeden nebo druhý. Když jsme dělali nějakou hloupost, tak všichni. Rádi jsme si například dělali šprýmy z ponocného pana Koloce, protože byl takový staromódní. Jednou mu třeba kluci natřeli kravku barvou, jindy nás honil okolo kapličky za to, že když nás nechal zvonit, tak jsme schválně tahali za provaz jinak, než jsme měli, a zvonili umíráček…



Pohlednice - Kaplička a Šimonův statek na levé straně v zimě roku 1928.



Kaplička a Šimonův statek v padesátých letech dvacátého století.



Na Návsi č.p. 36. Dům a rodina ponocného Františka Koloce v roce 1910. Dům stál za kapličkou po pravé straně Šimonova statku. Hoch sedící na sloupku, Václav Koloc, zde v r. 1956 postavil nový zděný dům nad původním sklepem.



Pohřební průvod vycházel od kaple na místní hřbitov na bakovské ulici. Veselský hřbitov byl vystavěn teprve v roce 1936. Do té doby pohřební průvody šli až na hřbitov do Bakova nad Jizerou.



Oltářní obraz sv. Petra a Pavla, kterým je kaplička zasvěcena.



Při opravě kapličky byl 10.7.2002 nalezen v plechové kouli pod křížem na štítu kapličky pamětní list, který pro generace příští napsal pan Josef Koťátko, řídící učitel veselské školy v roce 1898. Originál je uložen v museu v Mnichově Hradišti a kopie byla uložena zpět do krovů kapličky. Zde první a poslední strana z celkových pěti stran.


předchozí příběh > na mapu následující příběh >

MOBILNÍ APLIKACE

Stáhněte si do svého chytrého telefonu unikátní aplikaci "Paměť národa" a vyrazte s ní na procházku Veselou. Aplikace sama rozpozná vaši polohu a odnaviguje vás na nejbližší "místa paměti" ve vašem okolí. Díky zvukové nahrávce a doplňkovým psaným informacím a fotografiím nahlédnete za pomoci moderní technologie do dávné i nedávné minulosti.


Aplikaci vytvořilo sdružení Post Bellum, které již od roku 2001 zaznamenává svědectví pamětníků 20. století a uveřejňuje je v internetové sbírce Paměti národa.


Download:
android - Aplikace pro Android
mac - Aplikace pro iPhone