ŠKOLA, DĚTSKÝ SVĚT A TAJEMNÁ ZARETA

S příchodem křesťanství a současně znalostí psaní a čtení v 10. století můžeme mluvit o skutečném začátku školství. Až do 13. století se vyučovalo v klášterních školách, kde mniši vychovávali dorost pro vlastní potřebu písařů. V 16. století k nim přibyly školy bratrské a jezuitské s důrazem na kázeň a zbožnost.


Naše obec měla školu od začátku 18. století, do té doby musely děti docházet na faru do Bakova nad Jizerou. Učiteli byli většinou vojenští vysloužilci. Podrobnosti známe od r. 1784, do té doby byla škola dobrovolná. První písemný záznam z r. 1785 informuje o dosazení dvacetiletého učitele Josefa Urbana. Za školu v této době sloužila jednotřídní dřevěná došková obecní pastouška čp. 38 na návsi pro 90 dětí se světničkou pro učitele. Placen byl ze sobotálesu, dále si přivydělával opravou hodin, hraním po hospodách, dokonce zvoníval i klekání a proti mračnům, za čež se mu 4 zl. 20 kr. z obecné kasy vyplácelo. Potřebu a důležitost školy v obci si uvědomoval i valdštejnský vrchnostenský úřad, a tak dne 22. 8. 1812 nechal postavit novou dvoutřídní zděnou školu čp. 39 na návsi, kterou navštěvovalo 102 dětí, včetně dětí z Bud. Roku 1824 byl po 39 letech učitelování Josef Urban propuštěn, dosazen byl František Veselý z Bělé. Svému účelu dům sloužil do roku 1834, kdy rychtář Josef Novotný přestěhoval do školy chudobinec, původní školu čp. 38 nechal zbourat a na jejím místě za podpory spoluobčanů postavil školu novou pro 80 dětí, sloužící svému účelu po dalších 53 let, kdy do ní byl přemístěn obecní úřad. V roce 1849 byl ustaven do školy veselský rodák podučitel Václav Rybář, za jeho a rychtářova vedení bylo při visitaci a zkouškách okresním školním inspektorem a vrchností shledáno, že nejen děti, ale celá obec je v porovnání s jinými obcemi mimořádně vzdělaná. Zároveň se tohoto roku konala první veřejná zkouška přímo v naší obci a stala se slavnostní událostí. Vikář z Bakova byl při svém příjezdu uvítán řečí jednoho ze svátečně oděných žáků a za zvuku písní místních hudebníků a zvonu kapličky následně doprovázen do školy. Třída byla vyzdobena, na zdech visely obrazy snesené z téměř celé vsi, na podlaze ležela čerstvě nasekaná tráva – tzv. podložení. Po přednesu deklamovánek žáky (básně i kratší povídky prosaické, jež hodí se k hlasitému přednesu - deklamaci), hráli pod okny stojící hudebníci intrády a přistoupilo se k samotné zkoušce z jednotlivých předmětů. Žáci si tahali očíslované lístky s napsanou částí učiva a následně ji doplnili o vlastní nabyté znalosti. Veřejná zkouška trvala většinou 3 hodiny.


V roce 1854 se vedení školy na dobu 41 let ujal podučitel František Kořínek. V roce 1877 začal psát Pamětní knihu školy ve Veselé, ve které se mimo jiné dočteme o historicky prvním školním výletu, který se uskutečnil v poslední školní den, tedy 14. den měsíce července, roku 1888. Program byl sestaven následovně: ‚‚Ráno o 7. hodině shromáždění se dítek ve školní budově, odkud budou vedeny jako obyčejně při ukončení roku školního do chrámu Páně v Bakově. Po navrácení se rozdávání zpráv školních a prací žáků s napomenutím, by se dítky po čas prázdnin všude mravně a slušně chovaly. O 2. hodině odpoledne budou žáci vedeni na pěknou stromovím porostlou stráň k slavnosti této vyhlédnutou.‘‘ Pro deštivé počasí byl zvolen náhradní program v hostinci U Českého lva, hostinský Matěj Ort na slavnost propůjčil sál, místní školní rada obstarala 1 hl piva, mnoho housek a něco uzenek. Děti zpívaly písně, střídavě s deklamacemi, v přestávkách vyhrávala veselská kapela. Zábava trvala od 3 do 7 hod. večer, provolala se třikrát ‚‚Sláva‘‘ císaři a zapěla se rakouská hymna. Roku 1890 shledal školní inspektor František Streit školu jako nevyhovující, v roce 1892 školní rada schválila stavbu nové budovy na obecním pozemku v Zaretě. V roce 1895 ve vedení školy skončil řídící učitel František Kořínek, z vděčnosti mu bylo obcí uspořádáno zastaveníčko na rozloučenou, udělen Císařským a královským Apoštolským Veličenstvem stříbrný záslužní kříž s korunou a starostou Veselé Josefem Pavlištou odevzdán diplom čestného občana obce. Vedení školy a psaní Pamětní knihy se ujal řídící učitel Josef Koťátko.


Pro stavbu nové školy nemohlo být v roce 1897 vybráno klidnějšího místa než toho, kterému se odpradávna říkalo Zareta a na kterém právě stojíte. Podle Jungmanova slovníku se dříve používal staročeský výraz zaretovat – zastínit. V době kultury popelnicových polí zde byl stinný posvátný háj, doložen je náhodným nálezem hliněné popelnice o průměru 36 x 26 cm. Našla se v místě dřívější obecní pískovny – dnešní hřiště mezi školou a tratí. Nešlo však o jediný nález, za potokem, v místě staveniště rodinných domků, se našla bronzová sekyra (staří asi 2,5 tisíce let), dalším nálezem je pak kamenná motyka na poli blízko železničního přejezdu u Lhotické ulice. Nalezené předměty jsou důkazem průběžného nepravidelného osídlení Veselé od pozdní doby kamenné (před 5 tisíci lety). V oblasti Zarety byla po staletí zakázána stavební činnost, Veselá se tímto příhodným směrem nerozšiřovala. Teprve začátkem 19. století se zastavěl pouze jižní okraj pozemku, celistvost pozemku tvořeného rozlehlou loukou, potokem, topoly, vrbami, švestkovou alejí k oboře, přerušovala železniční trať, koncem 19. století byla zastavěna i severní část. Vznikla tím nechtěně jakási druhá náves v obci. Zde se vždy řadily slavnostní průvody obcí, které procházely pod slavobránami a končily u kapličky projevy. V prostoru za tratí se zapalovaly vatry, jak Svatojánské ohně (později čarodějnice), tak Husovy vatry, vatry na počest císaře a další.


Nová patrová škola, postavená za 13 201 zl., byla slavnostně kolaudována 10. 8. 1897, na pozemku žáci založili zahradu s ovocnými stromy. Poklidný vesnický život skončil v roce 1914 odvedením učitelů Bohumila Zajíce a Josefa Karáska, který v bitvě o Halič později padl. Na paměť obětí první světové války byly rozhodnutím školní rady vysázeny kolem rybníka stromy a následně i na návsi u kapličky v jedné řadě akáty. Žáci povinně sbírali a sušili kopřivy na nové látky pro vojáky, pro nedostatek papíru se používali břidličné tabulky a rycí kamínky. V roce 1925, za vedení Ladislava Škrobacha, byla škola okresní školní inspekcí zařazena mezi nejlepší v okrese, žáci pravidelně nacvičovali a hráli divadelní hry. V období světové hospodářské krize od roku 1932 školu vedl řídící učitel František Rejzek, v roce 1938 přicházely do školy také děti uprchlíků z území zabraného Německem. Po vyhlášení protektorátu se zdravilo zdvižením pravé ruky a povinně se vyučovalo němčině. V roce 1940 zahájila v přízemí budovy svůj provoz mateřská škola. V období 2. světové války školu vedl pan řídící Josef Drahoňovský, na kterého vzpomíná rodák Jiří Šimon slovy: ‚‚Drobný obrýlený pán, včelař, hrál na housle a ještě dlouho před koncem války jsme často zpívali píseň Čechy krásné, Čechy mé, která měla silný vlastenecký náboj.‘‘ Na dětský svět her pak vzpomíná paní Květa Erbrtová: ‚‚Na návsi se odbývalo všechno, hrály se všechny hry, po válce zejména pak na státy, nikdo nechtěl bejt Německo, každej chtěl bejt Rusko.‘‘ V období let 1950 až 1973 byla škola, fungující stále jako dvoutřídka pro 1. až 5. ročník, vedena řediteli Josefem Průškem, Rudolfem Langem a posléze Karlem Pioreckým, v roce 1973 končí 5. ročník. Od roku 1975 se vedení ujala nová ředitelka školy Jana Kolocová, zařídila opravu školy, střechy, výměnu vybavení a úpravu okolí budovy, včetně rozšíření povinné školní zahrádky, která byla v místě dnešního nového sportovního areálu s tenisovým hřištěm a cvičnou stěnou, vybudovaného v roce 2000 místními sportovními nadšenci za finanční pomoci města. Při vzpomínání Jany Kolocové na své profesní působení, vyvstala humorná vzpomínka na zahrádku a na bývalého ředitele školy Rudolfa Langa: „Děti zde pracovaly v rámci výuky pěstování zeleniny, no, a on si vše potom sklidil a děti jsou hrozně kritický, ty to pak řeknou, ani ředkvičku jsme neměly, ani nic.“ (směje se) 1. 12. 1978 zapsala ředitelka do kroniky poslední zápis, rozhodnutím ONV byla škola ve Veselé po 278 letech zrušena. Po 13 letech si její znovuotevření vymohly na úřadech veselské matky pro své děti. Stalo se tak na podzim roku 1991, jakožto odloučené pracoviště 2. ZŠ v Mnichově Hradišti a je tomu tak dodnes. V devadesátých letech se pořádaly na okrese každoročně Olympiády malotřídek. Ve Veselé byla 5. 6. 2001. Účast byla 14 škol a Veselá vyhrála. V roce 2015 budova prošla renovací, na novou fasádu byl do štítu nad vchodem umístěn reliéf studující kačenky, v té době v naší obci všudypřítomné.



„František Kořínek učil ve Veselé 42 let od r. 1854 do r. 1896, podobenka z Pamětní knihy školy ve Veselé, kterou začal psát v roce 1877“



„1. třída v roce 1935, uprostřed řídící učitel František Rejzek“



„2. třída v roce 1935, nalevo učitel Antonín Blahout, napravo řídící učitel František Rejzek“



„Kronikář a řídící učitel Josef Koťátko učil ve Veselé od r. 1896 do r. 1922.“



„Budova staré školy čp. 38 na návsi a nová škola čp. 70, pohlednici vydal vlastním nákladem obchodník František Vaníček v r. 1910“



„Stará budova školy čp. 38 a nová škola čp. 70 na pohlednici vydané vlastním nákladem Bohumila Koloce v r. 1910“



„Bronzová sekyra, stará asi 2 500 let, nalezená Josefem Čermákem na staveništi sídliště za prodejnou COOP blízko potoka v roce 2012, váha 18 dkg.“



„Veselský rodák Václav Rybář učil ve Veselé v letech 1849 – 1854“


předchozí příběh > na mapu následující příběh >

MOBILNÍ APLIKACE

Stáhněte si do svého chytrého telefonu unikátní aplikaci "Paměť národa" a vyrazte s ní na procházku Veselou. Aplikace sama rozpozná vaši polohu a odnaviguje vás na nejbližší "místa paměti" ve vašem okolí. Díky zvukové nahrávce a doplňkovým psaným informacím a fotografiím nahlédnete za pomoci moderní technologie do dávné i nedávné minulosti.


Aplikaci vytvořilo sdružení Post Bellum, které již od roku 2001 zaznamenává svědectví pamětníků 20. století a uveřejňuje je v internetové sbírce Paměti národa.


Download:
android - Aplikace pro Android
mac - Aplikace pro iPhone