VESELSKÉ OBCHODY A HOSPODY


VESELSKÉ HOSPODY

Veselské krčmy, šenky, hospody, restaurace, jak se postupně nazývaly, měly pro svůj rozvoj příhodnou polohu u zemské cesty, později císařské a nověji státní silnice. Jejich prosperita i v naší obci končí právní úpravou ekonomických vztahů po roce 1948, živnosti, včetně řady místních obchodů, jsou rušeny a převáděny do „vyšších forem socialistického podnikání“, tedy převzetí role drobného živnostenského podnikání komunálními podniky ve státním vlastnictví s centrálním řízením – v naší obci zejména Jednotou.


Krčma v Malení
Vznikla ve středověku na křižovatce stezek a zanikla v třicetileté válce v 17. století. Informace o její historii jsou uvedeny na zastavení u Božích muk v Malení.


Krčma u ptýrovského mostu
Odpradávna se nazývala Čarda, snad po některém z provozovatelů při vzpomínce na prožitý život v Maďarsku. Spolu s mostem byla postavena v roce 1713. Měla obytný dům s nálevnou, dřevěnou kuželnu a dupandu. Nejdříve sloužila pro okolní obyvatelstvo, rybáře a později nedělní výletníky. Posledním nájemcem byl v letech 1940 až 1951 Václav Koloc. Každoročně při povodních byla hospoda vyplavena a někdy dosahovala hladina v šenku až po sedáky židlí. Na Čardu vzpomíná i rodačka Běla Koudelková: „Chodilo se na ni v neděli, většinou fotbalisti, šli na fotbal a po něm šli na Čardu na pívo. Jako omladina jsme na ni ale nechodili, tam nás to nijak netáhlo.“


Hospoda čp. 15 - U Českého lva
Po zaniklé krčmě v Malení přestavěl Šimon Koucký v roce 1654, nákladem milostivé vrchnosti, vypálený grunt na novou krčmu. Za majitele Václava Vedrala v roce 1842 již nesla název U Českého lva. Dalšími vlastníky po roce 1888 byli Matěj Ort, p. Čupík s manželkou, od které v roce 1908 hospodu koupil za 34 500 zlatých František Studničný, jež zde poprvé zřídil i řeznictví a uzenářství. Protože musel narukovat do války, vedla hospodu jeho žena Marie. Po návratu postavil velkou lednici na maso, uvnitř vyloženou celoročně ledem z místního rybníka. V zavedeném režimu pokračoval na počátku třicátých let nový majitel pan Glázr, následně Josef Stránský. Čepovalo se klášterské pivo. Po znárodnění v roce 1952 byla hospoda přestavěna na kulturní dům, úřadovnu MNV, holičství, veřejnou knihovnu a sál pro cvičení (již dříve sokolský). Žádosti syna Miroslava Studničného o navrácení majetku bylo vyhověno v roce 1993, hospodský provoz po r. 2000 obnovil až nový majitel Pavel Záhora.


Hospoda čp. 8 – Lochmanova
První písemné záznamy o hospodě U Bílého koníčka jsou až z konce 19. století za majitele Jiřího Svobody. V letech 1902 – 1908 kromě hospody zde Josef Kupec provozoval i řeznictví, které následně František Studničný rozšířil i o uzenářství. Rodina Lochmanova hospodu vlastnila v období první republiky až do r. 1952, kdy se majitelem stalo socialistické družstvo Jednota. Díky výborné kuchyni za působení provozní paní Čuříkové se z hospody stal známý motorest pro občerstvení dálkových řidičů na trase Liberec – Praha. Velký sál byl hojně využíván k tanečním zábavám a divadelním představením. Na průběh plesu vzpomíná paní Květa Erbrtová slovy: „Parkety na podlaze se vždy v půlnoci poházely vlhkejma pilinama a celej sál se zaved, aby se neprášilo.“ Na divadelní představení vzpomíná rodák a dlouholetý člen místního ochotnického spolku Klicpera pan Jaroslav Najman: „Hrávalo se u Lochmanů, kde byl sál a jeviště, včetně vybavení a kulis, všechno tu bylo. Na představení mohlo přijít až 150 lidí a vždy bylo plno.“


Hospoda v Haškově
Hospoda byla postavena v druhé polovině 19. století v důsledku prosperující výroby v místní továrně Franze Bujattiho (400 pracovníků). Informace o její historii jsou uvedeny na zastavení u Božích muk v Malení.


V novodobé historii mohli občané Veselé navštěvovat hospodu Jindřicha Veleby ve sklepě rodinného domu v Jabloňové ulici zvanou U Kolíčka, vzniklou v 90. letech po vyhoření Lochmanovy hospody čp. 8. Její provoz končí znovuotevřením hospody čp. 15. Další menší hospůdkou s krátkým trváním byla Hospoda U Jezera založená Alenou a Milanem Lochmanovými pár let po sametové revoluci. Hospoda byla v původní administrativní budově štěrkopískovny. Sloužila především v letních měsících pro výletníky, rybáře, cyklisty a především ty, kteří se přišli „na písák“ vykoupat.


VESELSKÉ OBCHODY

Drobné obchody se smíšeným zbožím (dříve nazývané kvelb nebo koloniál) začaly ve Veselé vznikat koncem 19. století podél hlavní silnice. Bylo to finanční přilepšení a zaměstnání rodin, které většinou nevlastnily půdu. O jejich provozu, umístění a majitelích vypovídají již jen pohlednice z Veselé s fotografií jejich obchodu, vydané vlastním nákladem. V malém krámku bylo snad vše, co vesnice potřebovala. Od dětských skleněných kuliček přes sladkosti, potraviny až po hrábě a kosu.


V období druhé světové války a před rokem 1948 šlo v obci využít služeb více než třiceti soukromých živnostníků, nechyběly tak mj. obchody se smíšeným zbožím (Jaroslav Knespl čp. 129, František Bobek čp. 160, Marie a Bohumil Kolocovi čp. 59, František Vaníček čp. 58, Konzum čp. 150 p. Stejskal, J. Horák čp. 7), řeznictví a uzenářství (František Studničný čp. 15), pekařství (František Žáček čp. 56, Josef Hadač čp. 81), trafiky (Anna Zezulová, František a Hermína Floriánovi)


Na pekařství svého otce v domě čp. 56 na rohu ulice Školní a 5. května, v místě dnešního parčíku nad zastávkou, vzpomíná pan Zdeněk Žáček slovy: „Táta pekl chleba a housky, při poutích a posvíceních nám chodili lidi ze vsi pomáhat. Součástí pekařství byl i krám, kde matka prodávala.“


Na koloniály ve vsi vzpomíná paní Květa Erbrtová slovy: „Aby se zachovaly dobré vztahy, tak si musel jít k tomu, k tomu, k tomu i k tomu, občas. U Knesplů měli vše od potravin po skleničky. Největší sláva byla, když jsem dostala na červenou limonádu ve skleněné láhvi.“


V místě křížení obecních cest v Haškově postavili v roce 1938 manželé Zezulovi malý domek, v němž byla trafika, smíšený obchod, takové malé středisko místních informací. Cigarety zde prodávala paní Anna Zezulová, nar. v r. 1883, ještě za LIAZu až do r. 1957 a žila zde do smrti v r. 1977, LIAZ následně domek demoloval. Další trafiku si postavili v roce 1927 manželé František a Hermína Floriánovi ‚‚Na Kanále‘‘, při vjezdu do dnešní Školní ulice, na místě staré dřevěné boudy. Mandlovali zde také prádlo. V roce 1950 obec domek zbourala.


Po roce 1948 byly všechny obchody, až na Jednotou převzatý Konzum, zrušeny. Pro nedostatečnou kapacitu došlo v 60. letech k výstavbě prodejny s řeznictvím čp. 184, v současnosti ve vlastnictví COOP.


„Na koloniály ve vsi vzpomíná paní Květa Erbrtová“


„Na pekařství svého otce v domě čp. 56 na rohu ulice Školní a 5. května, v místě dnešního parčíku nad zastávkou, vzpomíná pan Zdeněk Žáček“



„Domek s trafikou Anny Zezulové před demolicí v r. 1977 “



„Dnešní silnice 5. května v místě zvaném ‚‚Na Kanále‘‘ v r. 1939 s protilehlými patníky a zábradlím vyzděného kanálu pod silnicí pro potok, nalevo Lochmanova hospoda čp. 8, napravo dům čp. 150 s Konzumem pana Stejskala a holírnou pana Cabálka“



„Krčma u ptýrovského mostu zvaná Čarda“



„Nový hostinec Františka Marka, vrátnice a zaměstnanci závodu Bujatti v r. 1913 “



„Obchod Bohumila Koloce ul. 5. května č. 59. Pohlednice vydána jeho nákladem v r. 1910“



„Nejstarší fotografie (po r. 1897) hospody U Bílého koníčka čp. 8, ještě bez přístavby přední části. Později Lochmanova hospoda a nyní prodejna kompresorů a sídlo společnosti PRESS-HAMMER s.r.o.“



„Pohlednice na propagaci hospody Čupíkových, ul. 5. května čp. 15 v r. 1900“



„Pohlednici vydal obchodník František Vaníček v r. 1910, ul. 5. května č. 58, v současnosti obchod přestavěn na obytný prostor“



„Poslední vyobrazení Čardy (maloval Kolumpek) před likvidací v 50. letech “


předchozí příběh > na mapu následující příběh >

MOBILNÍ APLIKACE

Stáhněte si do svého chytrého telefonu unikátní aplikaci "Paměť národa" a vyrazte s ní na procházku Veselou. Aplikace sama rozpozná vaši polohu a odnaviguje vás na nejbližší "místa paměti" ve vašem okolí. Díky zvukové nahrávce a doplňkovým psaným informacím a fotografiím nahlédnete za pomoci moderní technologie do dávné i nedávné minulosti.


Aplikaci vytvořilo sdružení Post Bellum, které již od roku 2001 zaznamenává svědectví pamětníků 20. století a uveřejňuje je v internetové sbírce Paměti národa.


Download:
android - Aplikace pro Android
mac - Aplikace pro iPhone