O VESELÉ

Podle několika pravěkých nálezů z území katastru Veselé (kamenná motyka, pohřební popelnice, bronzová sekyra) můžeme usuzovat, že místo bylo prvně osídleno zhruba před 5 000 lety. Trvalé osídlení lze ovšem předpokládat až po příchodu Slovanů. V 10. století byla Veselá stále málo významným sídlištěm s jedním, nebo se dvěma dvorci. Svůj název získala Veselá snad po stařešinovi nesoucím jméno „Vesel“, i když pověsti mluví také o tom, že Veselá své jméno získala především proto, že zde byl lid veselý. Řídící učitel Josef Koťátko roku 1898 napsal do pamětního listu, který byl roku 2002 nalezen ve štítu kapličky: „Obec Veselská jméno své obdržela jednak proto, že na pěkné poloze stojí, jednak, že původní obyvatelé vesnice této byli mysli veselé.“ Pravdou je, že krčma v Malení na severním cípu Veselé měla široko daleko pověst velmi bujarého místa. Jisté je ovšem jen to, že v historických pramenech lze narazit na jména Wessele, Wesely či Wessela a že úřední název Veselá obec užívá od roku 1921.


Rozvoj obce začal nejspíše ve druhé polovině 12. století, kdy byla zapsána jako vlastnictví cisterciáckého kláštera Hradiště. První písemná zpráva o Veselé je až z 23. 8. 1345, kdy zadlužení mniši předali Veselou s mlýny v Haškově, Bakov, Maníkovice, Ptýrov a Ptýrovec do správy majitelům zvířetického panství Markvarticům. Za husitských válek byl klášter Hradiště dne 30. 4. 1420 husity vypálen. Veškeré snad existující písemnosti o životě ve Veselé tak shořely s klášterem.


Veselou po celé délce procházela nejdříve lužická stezka z Prahy do Žitavy. Z ní se následně stala císařská silnice, později státní, a ještě v roce 1985 se jednalo o hlavní silnici z Prahy do Liberce. Po stavbě souběžné dálnice si Veselá ulevila od narůstající motorizované dopravy, ale také současně ztratila svou po staletí klíčovou polohu tranzitní obce.


Další svou zvláštnost ale Veselá neztratila. Ve srovnání s nejbližším okolím je Veselá chudší na srážky, což si může každý ověřit. Když začne pršet a přijíždí se v mírném dešti do Veselé, směrem od Trenčína srážky končí a od Ptýrova také. Déšť bývá mírnější, nebo prší později. Skály Drábských světniček, rozpálené sluncem, vytvářejí sloupec teplého vzduchu, který odklání deštivé mraky, což se nejvíce projeví při náhlém příchodu bouřky. Stoupavé proudění teplého vzduchu ji rozdělí a bouřka obec obejde. Jediné, co skály neovlivní, jsou bouřky a déšť ve směru jihozápadním od Bělé (mezi Babou a Bezdězem), které zasáhnou Veselou s plnou silou. Starší generace si úkaz vysvětlovaly tak, že žijeme na „Ostrově sv. Anny“, která nad námi drží ochrannou ruku, a proto obyvatelé chodili na sv. Annu s děkovným procesím do kostela v Mnichově Hradišti.


Obec si hluboko do 20. století podržela svůj zemědělský charakter, který ovšem začal být od konce 19. století výrazněji ovlivňován příchodem průmyslové výroby, jež se úspěšně rozvíjela v samém sousedství obce. Samosprávný obecní úřad zde fungoval do roku 1976, kdy se Veselá stala místní částí města Mnichova Hradiště. V současnosti má Veselá 224 popisných čísel a 586 obyvatel.


Více o současném dění ve Veselé naleznete na www.veselavesnice.cz.